(BEZ) OČEKÁVÁNÍ

Na správném místě a v tu nejvhodnější chvíli

Je téměř půlnoc a právě teď nazrál ten správný okamžik napsat o tématu, které naše životy doprovází s železnou pravidelností a týká se nás všech. Navíc vnímám, že v dnešní době je na toto téma zaměřena hodně velká pozornost.

Očekávání – to je ono. To je „to“ téma pro tady a teď. Obyčejné slovo s neobyčejným významem a úlohou.

Než jsem k psaní usedl, prošel jsem si své zápisky a nápady, o kterých jednou také rád napíšu. Ale jak se říká. Vyšší bere.

Co to vlastně očekávání je?

Podívejme se na zoubek tomu, jak se s definicí „Očekávání“, popasovala sama Wikipedie:

„Očekávání, též anticipace je jedna z lidských emocí, duševní stav, který se objevuje, když se člověk ocitne před neznámou situací, v novém prostředí apod. Anticipace je spojena s určitými fyziologickými změnami, jejichž smyslem je připravit člověka na zjišťovací aktivity, orientaci v neznámém.

Očekávání může být pociťováno jako negativní, pak se označuje jako starost, nebo pozitivní, pak mluvíme o naději; může být také indiferentní. Starost je jedna ze složek úzkosti. V určité míře provází očekávání člověka v podstatě po celý život. (Zdroj: Wikipedie)“

Proč je tu očekávání s námi? Proč je klíštětem našich návyků, zlo(brr)zvyků? Máme svá očekávání rádi? Přijdou nám v pořádku a nebo bychom je raději vygumovali ze světa?

Ať už je vaše odpověď jakákoliv, dalo by se říci, že očekávání mají jednu fantastickou vlastnost – celkem spolehlivě umí přinášet i zklamání. Kdo nás vlastně očekávání naučil? My? Kolektiv? Rodiče? Ať už si odpovíte jakkoliv, zkusme se zamyslet nad tím, jak by vypadalo naše dopoledne bez očekávání od sebe k sobě, bez očekávání od našich rodičů, dětí, kolegů, šéfa, společníka, lidí v obchodě, při telefonátu s kamarádem….??

Jak by vypadal celý den, týden, měsíc, rok, ….celý život? Možná začínáte tušit, že tento článek nebude jen inspirativní počteníčko. Ano, tušíte správně. Čeká vás i trochu té práce na sobě samých :-).

Vypněte teď svého vnitřního „soudce“ a trochu se zasněte…

Zavřete si oči, zastavte se a představte si celý svůj dnešní den od samotného rána až do večera bez OČEKÁVÁNÍ. Vůči sobě, vůči vašemu okolí a okolí vůči vám. Jako řeka Vltava, která si spokojeně a klidně protéká pod majestátným Vyšehradem. Dovolte si to. Neočekáváte nic od sebe, od ostatních a nikdo nic neočekává ani od vás. Užijte si tu představu.

Jak by to vypadalo?

NEČTĚTE DÁL

a zasněte se do té představy. TEĎ. Nespěchejte a vychutnejte si celý Váš den bez očekávání. Přestaňte číst, zavřete oči a projděte si celý den, jako byste koukali na film. Dejte tomu několik minut. Dopřejte si ten komfort…

(Několik minut uběhlo…)

Jaké to bylo? Pokud jste přeskočili, vraťte se zpět :-).

Pokud jste se zasnili, co Vám začlo přicházet za uvědomění? Na co jste (si) přišli? Napište si to. TEĎ.

Myslím si, že očekávání je vlastně proces, kterým procházíme od svého samotného příchodu na svět. Naši rodiče očekávají, že budeme vypadat tak a nebo onak, teší se, až zavolají svým rodičům, kterým sdělí tu úžasnou novinu, že se jim narodila vnučka nebo vnouček a chtě-nechtě, někde tam uvnitř očekávají „nějakou“ reakci.

Jako příklad zcela záměrně uvádím takto silný životní okamžik, když jsme plni silných emocí, chceme se o ně láskyplně podělit s nejbližšími. Asi se shodneme, že v těchto chvílích, když teda pominu okamžiky, kdy se babička s dědou opravdu netěší na své vnouče, se dá „očekávat“ radostná reakce, kterou prostě podvědomě, co jiného, než očekáváme :-).

Naplnění představ se nekoná

No jo, ale co s těmi dalšími životními událostmi, které jsou pro nás také tak jasné, skvělé, emotivně silné až zážitkové, ALE naše (leckdy nejbližší) okolí na ně reaguje úplně jinak, než bychom si představovali?

Nabídnu Vám jedno malé cvičení.

Zkuste si projít v představě svůj den bez očekávání ještě jednou, ale tentokrát s malou změnou. Před každou činností, krokem, aktivitou, skutkem, vyřčenou větou….si nahlas řekněte: „Vše, co nyní dělám, dělám, jak nejlépe umím“. Opět mějte stále na paměti, že ani od sebe, ani od okolí nic neočekáváte. Nechte příběh jen odehrát – nejste jeho režisérem.

Moc bych si teď přál vědět, co se děje ve Vašem „filmu“, který Vám právě běží před očima :-).

Závislost

A víte co? Myslím si, že očekávat je naprosto přirozené a v pořádku. Co nám škodí, je lpění (leckdy až závislost) na tom, co očekáváme. Ať už od sebe samých nebo od ostatních. Trénink vypínání našich očekávání je to, co z nás dělá mistry. Copak mistry. Především z nás dělá skutečně svobodné.

Nikdo neříká, že je to lehké. Když od malička šišláte a v dospělosti se rozhodnete to změnit, chvilku to potrvá. Možná se Vám to zcela nepodaří. Ale jak se říká, na co zaměřujete pozornost, to roste. Aktivujete silné téma očekávání a změnový proces se dá do pohybu. A tom mi věřte – velmi často se Vám začnou dít hodně velké změny.

Ptáte se, jak na to?

Znovu přátelsky připomínám, že může jít o dlouhodobý proces, ale s rychlými a viditelnými výsledky na cestě. To je dobré vědět, protože ne každý vydrží věci dělat bez té průběžné, sladké odměny. V tomto případě se výsledky mohou objevit rychle, ale počítejte s tím, že Život je velký šprýmař a bude vám neustále nabízet další a další „šance“, jak si ne-očekávání trénovat.

Zkuste si udělat další krátké, ale velmi prospěšné cvičení.

Svou laserovou pozornost nyní zaměřte na své rodiče nebo prarodiče. Vyberte si. Můžete na oba. Ale krok za krokem. Pokud jste dočetli až sem, je ten správný okamžik přestat spěchat.

Dopřejte si ten komfort a najděte si čas a místo, kde budete mít naprostý klid a ticho.

Zapalte si svíčku, udělejte si čaj, kávu, zkrátka to, co máte rádi (jen žádný alkohol, prosím).

Pokud máte k dispozici, dejte si vedle svíčky fotku svých rodičů, prarodičů, svých dětí a nezapomeňte ani na svou fotku – ideálně jednu z dnešní doby a jednu, když jste byli ještě malé dítě. Pokud rodinu nemáte nebo žijete sami, využijte fotek, které máte zkrátka k dispozici.

Pokud nemáte vůbec žádné fotky, vyřešit to můžete jednoduše a udělat si jedno usměvavé selfie a telefon s fotkou položit vedle svíčky. V nastavení telefonu nastavte tak, aby se obrazovka telefonu nevypínala.

Když se začne lámat chleba :-)

Teď přijde možná chvíle, kdy se trochu zapotíte a možná se Vám do toho nebude chtít. Pokud to tak bude, je dost dobře možné, že díky této jednoduché technice začnete pomalu ale jistě, otevírat svou Pandořinu skřínku.

Pojďme na to.

Svíčka hoří, na stole jsou připravené fotky, jste sami a jediné, co máte, je TEĎ.

Zklidněte své tělo, vypněte vše, co by Vás mohlo vyrušit, posaďte se s rovnou páteří, zavřete oči a zvolna pozorujte svůj dech. V představě se dostaňte do okamžiku, kdy jste byli malým dítětem. Tak malým, jak je Vám umožněno si vzpomenout. Ve kterém z okamžiků se objevují i Vaši rodiče, případně prarodiče? Na tento okamžik se nyní zaměřte.

Možná si vybavíte, jak jste malí, hrajete si a povídáte si se svými blízkými. Nyní se přesuňte do okamžiku, který si vybavujete jako méně příjemný. Rodiče Vás začínají hodnotit, soudit, kritizovat, srovnávat s jinýmitmi nebo lidmi, možná Vám něco i vyčítají.

Najdete ve vaší vzpomínkové minulosti okamžik, kde jste od pra/rodičů zavnímali nějakou tu „výčitku“, náznak, že jste nenaplnili jejich OČEKÁVÁNÍ? Pokud ano, co je to první, kde jste dle vašich blízkých selhali a nesplnili jejich očekávání? Ať už vám to bylo přímo řečeno nebo jste to „jen“ pocítili?

Zapište si to

Najděte to téma, oblast, kde jste nenaplnili očekávání a napište si to na kus papíru. Pokud si vybavíte konkrétních okamžiků více, vždy si je zapište. Buďte co nejkonkrétnější.

Příklady:

1) Moje máma mi naznačuje, že očekávala, že budu stejně chytrá, jako moje sestra – namísto toho mě ponižuje a srovnává mě se sestrou, která bude jednou úspěšnou podnikatelkou – narozdíl ode mě

2) Můj táta očekával, že budu stejně dobrý rybář, jako on – namísto toho si připadám jako blbec, protože nedokážu navázat ani háček, natož něco chytit

3) Moje babička mi naznačuje, že Matýsek v mém věku už uměl malou násobilku a ty umíš počítat sotva do deseti. Babička očekávala, že budu minimálně stejně chytrý, jako Matýsek

4) Děda očekával, že půjdu také na truhláře. Namísto toho jsem šel na blbej gympl, který je podle dědy jen ztrátou času

Vyberte několik okamžiků, v různých oblastech života, s různými lidmi a přirozeně těmi nejbližšími. Které případy byly pro Vás ty nejzásadnější? Které Vás bolely, mrzely, zasáhly? Zkuste těchto situací vybrat děvět. Dejte si tu práci a napište je na papír. TEĎ.

Zůstaňte naladěni v tématu – vytrvejte.

Běžte hned do akce, nalaďte se a pište. Kde podle Vašich blízkých selháváte a nenaplňujete jejich OČEKÁVÁNÍ? Pište.

Máte?

Prožitek, uvědomění a znovu si vše napsat

Pokud ano, vraťte se do TEĎ. A položte si (možná) těžkou otázku. Kde stejná očekávání žiju dnes ke svým dětem, ke svému partnerovi a nebo k SOBĚ? U koho očekávám jiné chování? Jiné výsledky? Jiné názory? Jak to vypadá? Jak moc podobné nebo stejné to je ve vtahu vy vs. pra/rodiče, když jste byli malé dítě.

Přemýšlejte, vzpomínejte a NAPIŠTE SI TO. Co na to říká Vaše sebehodnota?

A znovu, jak by vypadal váš den, kdybyste neuměli očekávat? Jak by v ten moment vypadal vztah a postoj vůči rodičům, dětem, k babičcce, dědovi a SOBĚ?

Napište si svá uvědomění a opakovaně si je čtěte stále dokola. Očekávat už umíte. Jak by vypadal jeden jediný den bez očekávání? Napište si nejen útržky. Udělejte z toho příběh.

Jeden den bez očekávání

Napište vlastní příběh o tom, jak (….doplňte své křestní jméno) prožívá jeden jediný den bez očekávání. Nenechte to jen u představy. Napište, prosím, svůj vlastní příběh –  rukou na papír. Jako byste sami sobě psali dopis. Až bude dílo hotovo, čeká vás další dobrodružství.

Svůj příběh pak přečtěte svým nejbližším. Kdo to bude? Babička? Dědeček? Maminka? Tatínek? Děti?

Dovolte si to. Stojí to za to. Ve finále zjistíte, že to nemusí být ani těžké. Pokud budete chtít, můžete svůj příběh nasdílet i na mé FB stránce, kde zcela jistě inspirujete i ostatní čtenáře.

Malé doporučení. Může se vám stát, že vás při takovémto cvičení přepadne vztek (na sebe nebo okolí), úleva, pomstychtivost, radost, výčitky, smích nebo bezmoc. Není to ani špatně ani dobře. S povděkem přijměte a nechte projít. Celý proces má hluboký smysl.

No a jedna láskyplná rýpavka na závěr. Jak by mohl váš dnešní nebo zítřejší den vypadat po dočtení článku? Bez očekávání? Zkusíte to?

Tak hezkou cestu…

Jirka

Věnuji se vědomé práci se strachem pomocí meditace. Pomáhám lidem najít vnitřní klid a radost ze života. Můj příběh si přečtete zde Po 15 letech jsem o svých zkušenostech začal psát. V mých elektronických publikacích Jak ihned začít dělat věci, kterých se bojím aneb krok za krokem k většímu sebevědomí a 9 kroků k návratu k vlastní sebehodnotě aneb když o sobě (stále) pochybujete a srovnáváte se s ostatními čtenář nalezne nespočet osobně odzkoušených technik, doporučení a konkrétních návodů, které mě osobně doslova změnily život.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak vlastně VĚDOMÁ PRÁCE SE STRACHEM vypadá a čím Vám může být přínosná? Dozvíte se v eBooku ZDARMA :-)
  • Nejnovější články
  • Potkáme se na Facebooku :-)