Můj příběh

 

Věnuji se vědomé práci se strachem a příčinám, které strach spouští. Využívám k tomu letité zkušenosti s meditačními, vizualizačními a především prožitkovými technikami. 

Pomáhám lidem (znovu) objevit jejich původní, přirozené "nastavení", najít cestu zpět k vlastní sebehodnotě, posílit sebevědomí a lépe se vyznat v souvislostech vlastního životního příběhu.

ZAČALO TO VAŘENÍM A DOKAZOVÁNÍM SVÉMU OKOLÍ, ŽE ZA NĚCO STOJÍM. PAK MI DO ŽIVOTA VSTOUPILY DVA ROZDÍLNÉ SVĚTY – MEDITACE A OBCHOD.

 

Ani v nejmenším jsem netušil, co mě čeká.

Dnes je to už přes 15 let, co jsem se začal věnovat meditacím a prožitkovým technikám, díky kterým jsem mohl ve svém životním příběhu pochopit důležité souvislosti. Tenkrát jsem začal získávat první zkušenosti s vědomým přístupem k životu. Začal jsem se učit, jak vnímat srdcem, co znamenají emoce, odkud přichází a jakou důležitou roli v životě hrají. 
 
Postupem času mi začalo docházet, že každé chování má svou příčinu a přirozeně i následek a jak s touto zákonitostí ve svém životě „nakládat“.
 
Ve stejnou dobu jsem zároveň začal vykonávat práci obchodníka. Naprostý opak. Svět plný dokazování, tlaku na výkon a výsledek. Pastva pro ego a místo, kde srovnávání se s ostatními je doslova pracovní náplní. Místo, kde se hodnota určovala tím, co jsem dokázal, jaké měl výsledky a co jsem vlastnil. Svět hmotných statků a pozlátek.

Dnes to vidím jako dar

Tyto zkušenosti mě dovedly k vědomé práci se strachem, kterou se dnes veřejně zabývám. Strach (z čehokoliv) je společným jmenovatelem, který oba tyto světy (obchod a meditace) v mém osobním příběhu dokonale spojuje.

MÉ ZAČÁTKY PŘED LETY SE ALE PODOBALY VÍC HORORU, NEŽ PŘÍBĚHU Z VYSNĚNÉHO ŽIVOTA

Před 20 lety jsem rozhodně nebyl naladěn tak, jako jsem dnes. Neřečnil jsem na pódiu před davem lidí, nepsal články, elektronické knihy, ani nenatáčel rozhovory, jako dnes.

Na úplném začátku, v roce 1998, jsem se jako kuchař, plný strachu, rozjel pracovat do Německa. 

Mým středobodem Vesmíru byla stará, umaštěná kuchyň v německém Norimberku. Byl jsem sám, bez zkušeností, německy jsem uměl sotva deset slov a vařit jsem ještě ani pořádně neuměl. Navíc jsem v restauraci, kam chodilo denně na obědy přes sto lidí, vařil sám.

Vlastně to nedávalo smysl. Dodnes mi není jasné, jak jsem takovou situaci mohl zvládnout. 

Prý, že nemůže být ještě hůř

Dlouhou dobu mě ovládal strach ze selhání. Bál jsem se vyhazovu a odmítnutí, hlas v mé hlavě nepřestával opakovat “nejsem dost dobrý”. Pocity nízké sebehodnoty mě doprovázely téměř každý den. Bylo mi hrozně.

Někde na pozadí se odehrávalo, že musím. Jenže mám strach. Ne, přece musím. Ale já se bojím! Haló, slyší mě někdo?!

Spával jsem ve sklepě vedle kotelny, v místnosti s jedním oknem a výhledem do zdi. Pracoval jsem několik dlouhých týdnů 16 hodin denně. Byl jsem vyčerpaný, shodil asi 18 kilo. Přestože jsem pracoval v kuchyni, přežíval jsem na čokoládě a cigaretách. Byla to drsná zkušenost.

Pocit nedostatečnosti

Tenkrát jsem si ještě neuvědomoval, že šlo převážně o hru ega. O to, jak moc chtěl Jirka světu dokázat, že za něco stojí. 

Že bych se mohl někdy živit obchodem a zároveň se věnovat meditacím a pomáhat lidem, to mě tehdy ani nenapadlo. Taky proč? Hledal jsem se a nemohl se najít.

Po roce a půl v Norimberku přišlo stěhování do studentského města Erlangen. Nějaké zkušenosti jsem už měl, vedl jsem chod téměř celé restaurace, ale frustrace se zase znovu přihlásila.

Takhle ne!

Díky těmto nepříjemným zážitkům mi pomalu začalo docházet, že moje kariéra kuchaře nebude asi dlouhá. Uvnitř jsem tušil, že mi k vaření chybí vášeň. Vařil jsem rád, ale živit jsem se tím nechtěl. Tři roky v Německu byly samozřejmě zkušenost k nezaplacení. Profesních i osobních okamžiků, na které rád vzpomínám, je hodně a jsem za ně vděčný.

UZRÁL ČAS A JÁ SE ROZHODL STOČIT KORMIDLO

Návrat domů

Po třech letech jsem se vrátil do Čech. Ještě jsem v Praze chvíli vařil, ale uvnitř mně už tikala časovaná bomba. Dělal jsem práci, se kterou jsem byl absolutně nespokojený, celé dny jsem byl zavřený v kuchyni a chtěl mezi lidi.

Rozhodnutí, vzdát se kuchařiny, ale nebylo ještě dost silné, tak jsem pro změnu odjel na zkušenou do Anglie.

Nevím, kde jsem vzal ten nápad zkusit pracovat (co jiného, než vařit?) v anglicky mluvící zemi. A kde jinde, než v Anglii? Amerika byla moc daleko…
Už na letišti v Praze jsem věděl, že je něco fakt špatně a že odjíždět od svých nejbližších prostě nemám. Těžko říct, kdo byl v mém vnitřním souboji poražený a kdo vítěz…

Po roce v sychravé Anglii ve mně bouchly saze a já si konečně řekl dost. Je čas na cestu zpátky.

Potřeboval jsem se nadechnout a všechno šlo líp. Strávil jsem hodně času s přáteli, povídal si o možnostech. Čím dál častěji mě lidé z mého okolí přesvědčovali, že bych měl jít hrát divadlo, ať se živím jako komik, nebo jako obchodník. Říkali, že jsem přesvědčivý a že bych snad ukecal i eskymáka ke koupi ledničky…

Začala nová etapa mého života 

Začal jsem hledat novou práci. Život byl ke mně štědrý. Po pár týdnech jsem dostal práci ve firmě, která se specializovala na prodej gastronomických technologií do hotelů a restaurací. Začal jsem jako kuchař/obchodník a pomalu se učil obchodničinu. Léta praxe v kuchyni se mi najednou neskutečně hodily. 

Učil jsem se prodávat a opět jsem měl potřebu světu dokazovat, že za něco stojím :). Bál jsem se toho, ale obrovsky se těšil a věděl, že jsem správně.

Zkušenosti k nezaplacení  

Uběhlo moře času. K dnešku jsem prošel mnohými obchodními pozicemi. Od obchodníka, přes obchodního ředitele, až po spolumajitele firmy. Absolvoval jsem desítky obchodních školení, osobních koučingů a mentoringů, moderoval nespočet business snídaní, workshopů, porad a veřejných akcí. 

Obchod mě dodnes živí a beru ho pouze jako svou práci - můj postoj k obchodu, k lidem a k sobě se ale za ty roky, díky meditacím, zásadně proměnil.

NASTAL ČAS VŠE ZVEŘEJNIT

Doslova stovky promeditovaných hodin, terapií a prožitkových technik mě přivedly k vědomé práci se strachem a způsobům, jak ze života vyřadit, co už nám neslouží a jak začít strach vnímat jako pomocníka při hledání příčin současných „složitostí“ a pomoci si tak ke spokojenějšímu životu.

Tady jsem nalezl své místo na Zemi. A jak píšu na začátku mého příběhu. Pomáhám lidem (znovu) objevit jejich původní, přirozené "nastavení", najít cestu zpět k vlastní sebehodnotě, posílit sebevědomí a lépe se vyznat v souvislostech vlastního životního příběhu.

Proto jsem se na začátku roku 2020 rozhodl, že se o svých zkušenostech s meditacemi, prožitkovými technikami, začnu psát a hovořit veřejně. Z toho důvodu jsem také založil vlastní blog, na který vás touto cestu zvu.

Užijte si cestu skutečného sebepoznávání a pohledu do vlastních očí.

V úctě,

Jirka