Můj příběh

Věnuji se vědomé práci se strachem pomocí meditace. 

Pomáhám lidem najít vnitřní klid a radost ze života.

JSEM ZKUŠENÝ OBCHODNÍK A MLUVIT S LIDMI JE MOJE VÁŠEŇ.

Dnes už mohu s klidem říct, že jsem obchodník, který si po 15 leté zkušenosti v prodeji užívá všechny různorodé okamžiky, co “obchodničina” přináší. 

S velkou chutí jednám s lidmi a poznávám jejich příběhy. 

Velmi vděčný jsem za bohaté zkušenosti s prezentacemi na veřejnosti, s propojováním lidí a networkingem, který doslova miluju. 

Dnes s lidmi buduji především vztahový obchod, založený na důvěře a férovosti. Následný prodej produktu nebo služby je pak spíš už jeho přirozeným důsledkem.

Dobrý sluha, nebo zlý pán?

Čím dál víc vědomě pracuji se strachem. Když se člověk alespoň někdy podívá na situace, ve kterých se ocitne z pohledu pozorovatele, může být prožívání vlastního příběhu pak mnohem jednodušší.

Mluvím z vlastní zkušenosti. Jsou to silná uvědomění a prožitky, které s mou profesní cestou  obchodníka úzce souvisí. Dnes už mi pomáhají jinak komunikovat a vnímat lidi, se kterými jednám. 

Čím dál častěji pohlížím na zákazníky a lidi kolem sebe jako na jedinečné příběhy, a ne jako na klienty, kterým chci něco prodat za každou cenu.

MÉ ZAČÁTKY PŘED LETY SE ALE PODOBALY VÍC HORORU, NEŽ PŘÍBĚHU Z VYSNĚNÉHO ŽIVOTA

Před 20 lety jsem rozhodně nebyl naladěn tak, jako jsem dnes. Nestál jsem na pódiu před 150 lidmi a neprezentoval geniální řešení, které firmám pomůže k větší efektivitě a ziskům. Na úplném začátku, v roce 1998, jen pár týdnů po vyučení, jsem se jako kuchař, plný strachu, rozjel pracovat do Německa. 

Mým prvním pódiem byla stará, umaštěná kuchyň v německém Norimberku. 

Byl jsem sám, bez zkušeností, německy jsem uměl sotva deset slov a vařit jsem ještě ani pořádně neuměl. Navíc jsem v restauraci, kam chodilo denně na obědy přes sto lidí, vařil sám. Vlastně to nedávalo smysl. Dodnes mi není jasné, jak jsem takovou situaci mohl zvládnout. 

PRÝ, ŽE NEMŮŽE BÝT JEŠTĚ HŮŘ

Dlouhou dobu mě ovládal strach ze selhání. Bál jsem se vyhazovu a odmítnutí,  hlas v mé hlavě nepřestával opakovat “nejsem dost dobrý”. Bylo mi hrozně.

Někde na pozadí se odehrávalo, že musím. Jenže mám strach. Ne, přece musím. Ale já se bojím! Haló, slyší mě někdo?!

Spával jsem ve sklepě vedle kotelny, v místnosti s jedním oknem a výhledem do zdi. Pracoval jsem několik dlouhých týdnů 16 hodin denně. Byl jsem vyčerpaný, shodil asi 18 kilo. Přestože jsem pracoval v kuchyni, přežíval jsem na čokoládě a cigaretách. Byla to drsná zkušenost.

Pocit nedostatečnosti

Tenkrát jsem si ještě neuvědomoval, že šlo převážně o hru ega. O to, jak moc chtěl Jirka světu dokázat, že za něco stojí. 

Že bych mohl být někdy “nějakým” obchodníkem, to mě tehdy ani nenapadlo.  Taky proč? Hledal jsem se a nemohl se najít.

Po roce a půl v Norimberku přišlo stěhování do studentského města Erlangen. Nějaké zkušenosti jsem už měl, vedl jsem chod téměř celé restaurace, ale frustrace se zase znovu přihlásila.

Takhle ne!

Díky těmto nepříjemným zážitkům mi pomalu začalo docházet, že moje kariéra kuchaře nebude asi dlouhá. Uvnitř jsem tušil, že mi k vaření chybí vášeň. Vařil jsem rád, ale živit jsem se tím nechtěl. Tři roky v Německu byly samozřejmě zkušenost k nezaplacení. Profesních i osobních okamžiků, na které rád vzpomínám, je hodně a jsem za ně vděčný.

UZRÁL ČAS A JÁ SE ROZHODL STOČIT KORMIDLO

Návrat domů

Po třech letech jsem se vrátil do Čech. Ještě jsem v Praze chvíli vařil, ale uvnitř mně už tikala časovaná bomba. Dělal jsem práci, se kterou jsem byl absolutně nespokojený, celé dny jsem byl zavřený v kuchyni a chtěl mezi lidi.

Rozhodnutí, vzdát se kuchařiny, ale nebylo ještě dost silné, tak jsem pro změnu odjel na zkušenou do Anglie.

Nevím, kde jsem vzal ten nápad zkusit pracovat (co jiného, než vařit?) v anglicky mluvící zemi. A kde jinde, než v Anglii? Amerika byla moc daleko…

Už na letišti v Praze jsem věděl, že je něco fakt špatně a že odjíždět od svých nejbližších prostě nemám. Těžko říct, kdo byl v mém vnitřním souboji poražený a kdo vítěz…

Po roce v sychravé Anglii ve mně bouchly saze a já si konečně řekl dost. Je čas na cestu zpátky.

Potřeboval jsem se nadechnout a všechno šlo líp. Strávil jsem hodně času s přáteli, povídal si o možnostech.

Čím dál častěji mě lidé z mého okolí přesvědčovali, že bych měl jít hrát divadlo, ať se živím jako komik, nebo jako obchodník. Říkali, že jsem přesvědčivý a že bych snad ukecal i eskymáka ke koupi ledničky…

Rozhodl jsem se, že budu obchodník

Začal jsem hledat novou práci. Život byl ke mně štědrý. Po pár týdnech jsem dostal práci ve firmě, která se specializovala na prodej gastronomických technologií do hotelů a restaurací. Začal jsem jako kuchař/obchodník a pomalu se učil obchodničinu. Léta praxe v kuchyni se mi najednou neskutečně hodily. 

Začala nová etapa mého života 

Učil jsem se prodávat a znovu jsem dostal strach. Zase jsem měl potřebu něco světu dokazovat. Byla tu další cesta ega a pokušení. Na tu jízdu jsem se ale obrovsky těšil a věděl jsem, že jsem správně.

Zkušenosti k nezaplacení  

Během 15 let jsem prošel různými obchodními pozicemi. Od junior obchodníka, přes business development manažera, obchodního ředitele, až po spolumajitele firmy. Absolvoval jsem víc než  50 obchodních školení, osobních koučingů a mentoringů, moderoval nespočet business snídaní, workshopů, obchodnických porad a každý rok navštívil networkingové akce všeho druhu.

Meditující kuchař v obleku 

Mé vyjadřování, postoj k obchodování, všeobecně postoj k lidem a také postoj k sobě samému, velmi pozitivně ovlivnily meditace, kterým se s přestávkami věnuji přes 15 let. Obchodování a meditace tvoří v mém životě pestrý koktejl, namíchaný podle jedinečného receptu.

Navíc, narození ve znamení Berana mému životu ještě dodává velmi zajímavou “esenci” :-) 

Dnes už se mi to povídá snadno, když mám za sebou 15 let zkušeností! Byly to ale tisíce telefonátů, stovky schůzek a víc vyslovených vět, než někdo řekne za celý život. Ale co. Celý svět mluví o tom, že na počátku bylo slovo. Tak se toho držím :-)

Mluvení je mojí skutečnou vášní, tak ji chci využít a inspirovat ostatní.

NASTAL ČAS PRO SDÍLENÍ - TADY A TEĎ

Doslova stovky promeditovaných hodin mě přivedly k vědomé práci se strachem. Pochopil jsem, že je to maraton, který se běží celý život. Jestli ho poběžíte v křečích, nebo si běh užijete v radosti, záleží už jenom na vás.

Na začátku roku 2020 jsem se rozhodl, že se o své zkušenosti začnu dělit s ostatními lidmi a založil si vlastní blog.

Užijte si cestu skutečného sebepoznávání a pohledu do vlastních očí.

V úctě,

Jirka