PROČ JSEM SE ROZHODL ZAČÍT PSÁT BLOG

Nadešel pravý čas

Přes 15 let se živím jako obchodník a přibližně stejně dlouhou dobu se věnuji meditacím.

Víte, co je pro mne společným jmenovatelem v těchto dvou oblastech? Je to STRACH. Jste překvapeni? Za chvilku se dozvíte, proč právě strach.

Nejsem ani nejlepší obchodník na světě, ani mnich, který každý nový den zahajuje meditací při východu slunce. Ale 15 let života v tomto kontrastu, někdy až extrému byla a stále je skutečná jízda plná rozmanitých situací, uvědomění, písečku s rozšlapanými bábovičkami, radosti, nadšení, no zkrátka široké palety zážitků hodných sdílení.

Proto jsem se rozhodl napsat tento článek, protože zkušenosti z leckdy „drsného“ světa obchodu a hluboké prožitky z „jemno-hmotného“ světa meditací mi doslova změnily život.

Obchodníci jsou často vnímaní, jako největší egoisti na světě, kteří nic neumí a prodávají cokoliv. I to, čemu nerozumí – hlavně, když za to dostanou zajímavou provizi.

Lidé, co meditují jsou zase často označováni jako sluníčkáři, děti Země nebo ti, kteří nejsou nohama na zemi, jsou „Duchem“ mimo a poletují někde vysoko na obláčku.

Říká se, že na každém šprochu, pravdy trochu. Jak to bylo v mém případě, s tím vás seznámím v tomto článku.

S odstupem času vnímám, že přesto, že mne na cestě potkaly krušné momenty, jsem vděčný za každý den této cesty a jsem přesvědčený, že měl hluboký smysl každý prožitý okamžik. Nutno ale dodat, že i dnes se setkávám s podivem okolí, že obchodníci také meditují anebo obráceně. Ten, kdo jezdí na meditace taky dělá obchodníka? Jakože vážně?!

Z nějakého důvodu toto lidem často rezonuje :-)

Pojďme se na to podívat.

Věděl jsem, že už nechci být kuchařem a tak jsem začal hledat. Život mi přichystal to nejlepší, co mohl. Získal jsem práci ve firmě, kde jsem začal jako juniorní obchodník, který svou činnost obchodníka začal pozvolna, v kombinaci kuchař – obchodník. Po „zapracování“ jsem poskočil o příčku výše, vaření zcela opustil a věnoval se jen prodeji.

V mém příběhu najdete, co mé práci obchodníka předcházelo.

Jak začátek příběhu a práce obchodníka souvisí se strachem? A kde jsou ty meditace?

Když jsem chtěl změnit práci a z kuchaře se stát obchodníkem, hlavní roli hrála touha.

Strašně moc jsem chtěl:

  • být mezi lidmi
  • živit se mluvením
  • hezky se oblékat
  • seznamovat se s mnoha novými lidmi
  • mít ve svém telefonu hromadu kontaktů (ideálně na půl republiky..)
  • být uznávaný
  • být úspěšný
  • být obletovaný
  • aby mne každý chválil
  • aby se o mě mluvilo a psalo
  • být bohatý
  • jezdit v hezkém, novém autě
  • někam patřit
  • jezdit na skvělé dovolené
  • aby mi lidi záviděli
  • rodičům dokázat, že na to mám, že za něco stojím
  • světu a sobě ukázat, že jsem dost dobrý
  • dovolit si víc, než většina lidí
  • vydělávat hromadu peněz

být prostě Někdo

Mohl bych v seznamu pokračovat ještě hezky dlouho a nebralo by to konce. Postupem času jsem ale přicházel na to, že tyto „já chci“ nejsou čirou vášní věnovat se svému poslání, které mne naplňuje. Ale čirým strachem z toho, abych náhodou ve svém životě nezažíval přesný opak.

Protože, co je anebo bylo opakem těchto „já chci“?

  • být mezi lidmi (nebýt sám)
  • živit se mluvením (nepracovat rukama a málo vydělávat)
  • hezky se oblékat (neoblékat se průměrně, nedej bože vypadat jako chuďas, aby si na mě každý ukazoval a já se cítil poníženě)
  • seznamovat se s mnoha novými lidmi (nové vzrůšo, hlavně žádnou nudu)
  • mít ve svém telefonu hromadu kontaktů (ideálně na půl republiky..) …aby bylo komu zavolat, až mi bude nejhůř
  • být uznávaný (nebýt budižkničemu)
  • být úspěšný (nebýt loser a umřít chudý a nepředat nic dětem)
  • být obletovaný (nebýt průměrný a cítit se nedostatečně)
  • aby mne každý chválil (a já se necítil zbytečný, když tomu tak nebude)
  • aby se o mě mluvilo a psalo (abych si nepřipadal nehodnotný a zbytečný)
  • být bohatý (chudý, nemocný, sám…)
  • jezdit v hezkém, novém autě (abych neprožil život v závisti a hořkosti)
  • někam patřit (hlavně nebýt sám a opuštěný)
  • jezdit na skvělé dovolené (neprožít celý život jen u nějakého trapného rybníka)
  • aby mi lidi záviděli (abych nebyl obyčejný, jedno-duchý)
  • rodičům dokázat, že na to mám, že na něco stojím (nejsem dost dobrý a nesmím se cítit ne-sebe-hodnotný)
  • světu a sobě ukázat, že jsem dost dobrý (další pohádka o nedostatečnosti)
  • dovolit si víc, než většina lidí (hlavně nebýt průměrný a žít v šedém pod-průměru)
  • vydělávat hromadu peněz (chudoba, existenční problémy, nenaplněná očekávání)

Atakdále, atakdále, atakdále…

Poznáváte se v něčem? Pokud ne, tak už dál nemusíte číst :-). Výše uvedené příklady nejsou univerzální. Týkají se mého příběhu, pramenícího převážně z „přesvědčeních“ z období mého dětství.

Ty zákonitosti…

Co ale mají všechny tužby a jejich „opaky“ společného? Ano, je to STRACH, obava, pochybnosti, sevřené hrdlo, někdy až úzkost z představy, kdy se sen přetaví ve strach a velké bojím, bojím. Je to normální. Jsme takto nastavení.

Černá/bílá, den/noc, hezký/ošklivý, tlustý/hubený, radost/smutek, klid/vztek, strach/důvěra….protiklady – dualita. Nahoře, dole…

Možná je vám toto téma blízké a baví vás tyto řádky číst. Super. Nebo jste skálopevně přesvědčeni, že je to naprostý nesmysl. Super. Není to špatně ani dobře. Prostě to jen JE.

Musím říct, že k těmto uvědoměním jsem si došel až po čase. No, lépe řečeno docházím stále. Je to nekonečný proces poznávání sebe sama a zákonitostí Života skutečně s velkým „Ž“.

Podle mých zkušeností těmito zákonitostmi života procházíme úplně všichni. Někdo více či méně vědomě. Tak, jak se umíme všichni občas radovat, tak se všichni umíme i bát. Občas si tu radost, ale i ten méně oblíbený strach, umíme dokonce i přiznat.

Co by si totiž o mě ti ostatní řekli, kdybych se přiznal, že se bojím. Takže strach. Kde je najednou ten nadšený obchodník? Je tu pořád, jen možná trochu vědomější, upřímnější (i k sobě), než na úplném začátku. I tak se stále bojí. V pořádku. Avšak vědomý a nevědomý strach je obrovský rozdíl.

A opět bych mohl napsat atakdále, atakdále, atakdále…

Strach je velmi ne/vděčné téma a mohu vám slíbit, že se s ním v mých článcích budete setkávat velmi často. Miluji to téma a v mém životě hraje strach obrovskou roli. Ale pozor, nemluvím o strachu jako o něčem špatném.

Spíše jako o prospěšném. Pokud se naučíte strach vnímat jako parťáka, směrovku na cestě životem nebo jako možnost, jak se leckdy ve velmi těžkých situacích v životě lépe zorientovat, je velmi pravděpodobné, že se vám dost uleví.

Možná se někdy zastavit, rozdýchat se, nechat řeku plynout a nesnažit se všechno řídit. Věřte, že vím, o čem mluvím (… s tím řízením :-)).

No. A jak s tím vším souvisí ty zmiňované meditace?

Mám jednu čerstvou zkušenost, kdy jsem se pár lidí zeptal na otázku, co si představují pod pojmem „software“. Světe div se, každý z dotázaných odpověděl úplně jinak. Až jsem si říkal, jestli jsem všem položil skutečně stejnou otázku.

Něco mi říká, že pokud bych se jiné skupinky zeptal na otázku, co si představují pod pojmem „meditace“, dočkal bych se taktéž velepestrých vysvětlení.

Má definice by zněla asi takto:

Meditace je ztišení, zklidnění mysli a fyzického těla, jehož součástí zpravidla bývá vědomé pozorování vlastního dechu. Tiché pozorování toho, co se děje za myslí a neustálé objevování, kde vlastně bydlí „to“ moje vyšší Já :-)

Musím říct, že tvarování této definice jsem si obrovsky užil a představuji si, jak asi nad nabídnutou definicí právě přemýšlíte :-)

Meditace a další techniky jako regresní terapie, konstelace, terapeutická práce ve dvojicích, trojicích či ve velké skupině mi pomohly se v životě lépe zorientovat a lépe pochopit zákonitosti Života.

STRACH vs. DŮVĚRA

Po dobu dlouhých patnácti let proplouvám mezi světem silného EGA, dokazování si, vytahování se, srovnávání se s ostatními a světem ticha, silných niterních prožitků plných emocí, slz, výbuchů smíchů, nepřenosných prožitků a uvědomění. Největší vděčnost mám však za vyčištění vztahu s mými rodiči..Vím jistě, že bez meditací a mých „meditačních“ přátel a mé duchovní učitelky, by k tomu nedošlo.

Skutečná esence života, ve které nic nechybí. Společným jmenovatelem je pro mě, v mém příběhu, právě Strach. Stejně tak i jeho protipól – kněžna DŮVĚRA. Důvěra v přirozenou zákonitost života. Zákonitost, kterou nemusíme vždy chápat a ne vždy se nám líbí.

Tento článek píšu v momentě, kdy globálním tématem je Covid-19.

Každý si obavy z pandemie prožíváme po svém. Není pochyb o ztrátách. Lidských i těch ekonomických. Kdo z nás ale nyní víme, jaký to bude mít pro lidstvo přínos? Co si díky tomu uvědomíme za rok, za dva? Budeme mít větší nadhled? Očekáváme od vzniklé situace něco konkrétního nebo důvěřujeme v proces a zákonitosti Života? Zamysleme se každý sám.

Hra na pozorovatele

Zkuste někdy, když se bojíte, zastavit. Zklidněte se, zhluboka dýchejte a pozorujte svou osobu, jak se bojí. Zahrajte si se sebou hru na pozorovatele.

Zavřete si oči a představte si, že z 2 metrů pozorujte svou osobu, která se bojí. Co prožívá, jak se u toho cítí. Jen pozorujte. Nevyhodnocujte, neposuzujte, logiku nechejte na střídačce a hlavně nic od tohoto „cvičení“ neočekávejte. Jen trpělivě pozorujte. Začněte dvěma minutami.

To stejné zkuste, když se radujete, když se zlobíte, rozkazujete – nebo když křičíte na své děti nebo partnera/ku (to je trochu vyšší level).

Strach umí být velkým pomocníkem, když s ním vědomě pracujete. Umí být také odvrácenou stranou a jsem si vědom, že některé formy strachu je leckdy nutné zpracovávat odborným, terapeutickým způsobem. Jsou situace, kde si jen změnou postoje či úhlu pohledu vystačíme svépomocí a někdy je žádoucí si říci o pomoc.

V mém ebooku „ZA VŠÍM HLEDEJ STRACH“ se tomuto tématu věnuji ve větším detailu. Ebook bude velmi brzy k dispozici ke stažení ZDARMA. 

Všechno má svůj hluboký smysl

Obchod mě naučil a stále učí mluvit, prosadit se, prodávat i nakupovat, být přesvědčivý, neodbytný (když je to potřeba), vidět nekalé taktiky a praktiky, rozeznat manipulaci od touhy skutečně pomoci, organizovat, propojovat lidi mezi sebou, nadchnout, vyvolat zájem a být parťákem.

Meditace mě naučily a stále učí, jakou roli v životě hraje ego, jakou roli hrají emoce a jak se v tom vyznat. Stále se učím, jak důležité je nechat události v životě jen tak plynout a kdy stojí za to vědomě a zodpovědně zasáhnout a otočit kormidlo a pevně stát za svým rozhodnutím.

Strach má mnoho podob. Ve vztahu k mému obchodnímu zaměření se osobně rád věnuji strachu z vystupování na veřejnosti, se kterým se setkávám já a mnoho mých kolegů z branže, kteří prezentují před zákazníky, svými kolegy a nebo moderují veřejné akce. Je to silné téma, která často rezonuje i v jiných životních situacích a oborech.

Možná malá ochutnávka a poznatek zároveň. Víte, co se nejčastěji za strachem z vystupováním na veřejnosti „schovává“?

Je to strach z odmítnutí, ze selhání či dokonce strach z ponížení.

Ale o tom zase až někdy příště.

Jirka

Věnuji se vědomé práci se strachem pomocí meditace. Pomáhám lidem najít vnitřní klid a radost ze života. Můj příběh si přečtete zde Po 15 letech jsem o svých zkušenostech začal psát. V mých elektronických publikacích Jak ihned začít dělat věci, kterých se bojím aneb krok za krokem k většímu sebevědomí a 9 kroků k návratu k vlastní sebehodnotě aneb když o sobě (stále) pochybujete a srovnáváte se s ostatními čtenář nalezne nespočet osobně odzkoušených technik, doporučení a konkrétních návodů, které mě osobně doslova změnily život.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak vlastně VĚDOMÁ PRÁCE SE STRACHEM vypadá a čím Vám může být přínosná? Dozvíte se v eBooku ZDARMA :-)
  • Nejnovější články
  • Potkáme se na Facebooku :-)