VYHOŘENÍ A LASKAVÁ PRÁCE S NÍM

Jako vždy ve správný čas

Původně jsem chtěl napsat článek o strachu ze selhání, odmítnutí a ponížení. Abych byl upřímný a autentický k sobě i k vám, je potřeba změnit téma a otočit kormidlo.

Ne, nebude sluníčkový. Určitě ne na začátku.

Mám chuť se podělit o to, jak mi je. Zároveň, jak s tímto stavem vědomě pracuji, co mi funguje, co nesnáším, představit pár zákonitostí a zrcadel a jak ze situace, která téměř vždy začíná v módu „mouchy snězte si mě“ a VŽDY končí radostí ze života a nekonečné chuti znovu postavit základy celého světa a celému Vesmíru se slzami v očích děkovat, jak moc je vlastně dokonalý.

Vše je proces, který má svůj čas a stejně tak, jako musí dozrát jablko na stromě, abychom si na něm pochutnali, stejně tak má svůj čas změnový proces Vyhoření.

Nejsem lékař a vlastně jsem ani nečetl „přesnou“ definici Vyhoření a vlastně jí ani číst nechci. Jak se říká, že jeden obrázek vydá za tisíc slov, stejně tak osobní prožitek je víc, než všeobecně napsaná definice.

Cílem tohoto článku bude se bez obalu odkopat, vypustit do světa upřímnou zpověď a možná svým příběhem inspirovat či zabrnkat na nějakou vaší strunu, která se rozrezonuje čtením následujících řádků.

Vyhoření ve svém životě nezažívám poprvé

Dnes je pondělí 23. března 2020 a já mám za dva dny 40. narozeniny. Původně jsem plánoval velkou oslavu a těšil se a „očekával“, jak si to bezvadně užiju. Jsme však v době, kdy se téměř celý svět potýká s COVID-19 a tím pádem oslavy narozenin a podobné radosti se pochopitelně odsouvají na neurčito.

Proč se cítím vyhořelý? Proč? Vždyť to nemá „logiku“!

Mám rodinu, jsem zdravý, většina rodiny také, mám dobře placenou práci, navíc pracuji na vlastním projektu, mám fajn přátele, přes 15 let jezdím se svými kamarády na meditace, mám co jíst, kde bydlet, zhubnul jsem přes 20 kilo, jezdím v hezkém autě, mám komu zavolat a pokecat si, jde mi obchod, můj životopis je plný zajímavých zkušeností, umím vařit,…….

ALE!

I přesto je mi na nic, je mi úzko, nic mě nebaví, jsem otrávený (hlavně sám sebou), do všeho se nutím, prokrastinuju (čti zabývám se nepodstatnými věcmi, které nikomu nic nepřináší), radost jsem někde zapomněl v čekárně, nesnáším ráno vstávat, těším se, až si večer lehnu a všechno utichne, nechce se mi sportovat, pečovat o sebe a rezignuji na vše živé i neživé ve svém okolí.

Na meditace a techniky, které mi v životě už tolikrát pomohly, nemám teď ani pomyšlení. Nic se mi nechce, nic mě nebaví a pohled na mě Vám úsměv na tváři rozhodně nevykouzlí.

Zpochybňuji sám sebe. Říkám si, jdu dobře? Co od života vlastně chci a co chci od sebe? A chci vůbec něco? Jednu věc udělám a dalších deset odložím? Proč nejsem šťastný? Tolik toho umím (alespoň to lidi říkají). Frustrace, nespokojenost s tím, co jsem v životě dokázal nebo spíš nedokázal. Srovnávám se s úspěšnými a šťastnými.

Toho, co mi nejde, co neumím a v čem „selhávám“ je najednou výrazně v převaze oproti tomu, v čem vynikám. Vynikám vůbec v něčem?

Co s tím? Mám teď chuť číst publikace o vyhoření? Ne, já ne. Není to moje cesta. Chápu ale, že pro někoho ano. Každý máme svou.

Přiznám se, že moc nefunguji na prevenci. Dělám věci, jak mi do života přijdou. Možná jsou moje reakce spíše pomalejší, než by okolí „očekávalo“. O to víc jsou zase prožité a vzhledem k tomu, že můj život je nastaven na principu „kyvadla“ – z extrému (z jednoho výkmytu) do extrému (do druhého výkmytu), jsou mé prožitky leckdy velmi intenzívní a rád se o ně dělím s ostatními.

Když je mi ouvej, poslední, co chci slyšet, je:

  • když nemůžeš, přidej
  • co Tě nezabije, to Tě posílí
  • běž do posilovny a vymlať to ze sebe
  • nic si z toho nedělej, to přijde samo
  • co blbneš, kdybych já se měl jako Ty, tak bych si pískal
  • hele, hlavně, že seš zdravej
  • ty si máš tak co ztěžovat
  • buď rád, že máš…., že jsi…., že můžeš….
  • já v Tvém věku…

…mohl bych napsat mnoho dalších příkladů.

Ale jak jinak. Zpravidla jsme nastaveni bezpečně určit, co neumíme, co nechceme, co nevíme.

Jsem hodně citlivý člověk, zároveň se umím v těchto stavech (říkejme jim stavy Vyhoření) náležitě a dlouho vyrochnit.

Je však důležité říct, že rád jsem středem pozornosti, rád mluvím, rád bavím lidi, rád prezentuji na veřejnosti. Mj. strach z vystupování na veřejnosti je moje velmi oblíbené téma. Ale zmiňovanou pozornost na sebe rád strhávám i v situacích, když je mi opravdu mizerně.

Mám větší potřebu se litovat, častěji si o tom povídat (čti přenášet mé nesnesitelné utrpení :-) na druhé). To jsme my Berani. Umíme jak skvěle TVOŘIT, tak i skvěle BOŘIT.

Osobně jsem (zrovna teď, posledních pár desítek let :-)) nastaven, že si každou situaci musím DOSTATEČNĚ užít, odbulet, odvztekat, pořádně odachichouvejovat, dokonale odfrustrovat a ještě o tom všem zúčastněným i nezúčastněným dát vědět.

Je na čase říci, co mě v takových situací funguje. Až mě přestane bavit fňukání a začnou se objevovat střípky naděje a chuti se situakonečně něco udělat, zeptám se sám sebe na zásadní otázku.

CO MŮŽU nyní udělat JINAK? Možná ještě jedno-dušeji. CO TEĎ MŮŽU?

Jak už jednou zaznělo, „jen psaním to napíšeš“ a tak píšu. Pro mě to jsou 3 PEVNĚ STOJÍCÍ PILÍŘE, ke kterým se vracím vždy, když to potřebuji.

VDĚČNOST

Za co můžu být ve svém životě VDĚČNÝ – rozepíšu se. Vděčnost je největší zkratka ke šťastnému životu. Když je vám zle, tak vás vyjádření vděčnosti mnohdy dovede až k slzám štěstí. Buďte k sobě upřímní. Když je nejhůř, zalezte si do ticha, zapalte si svíčku a napište NAPROSTO VŠECHNO, za co můžete být vděční.

Buďte co nejvíc konkrétní. Nechci vás navádět, ale začněte zdánlivě „běžnými“ věcmi. Můžete být vděčni za to, že se můžete najíst? Máte kde spát? Teče Vám DOMA pitná voda? Jaké číslo vás napadne v rozmezí od 1 do 33? Číslo, které vás napadne – přesně tolik napiště vděčností.

NE až někdy. Všeho teď nechte a napište to. Ne do počítače. Rukou, na papír a tento papír si dejte k posteli a čtěte si ho každý den před spaním v těchto těžkých chvílích místo brouzdáním v mobilu.

KOTVA

Napíšu si lísteček a ten si dám do peněženky. Mám stále u sebe. Nemusí to být peněženka. Zkrátka stále mám lísteček někdě u sebe.

Na mém lístečku mám napsáno:

  • Dělám vše, jak teď nejlépe umím
  • Nic neočekávám
  • Nesrovnávám se a nesnažím se zavděčit
  • Jsem v důvěře, že je o mne postaráno ve všech oblastech mého života
  • Nechť Boží láska a moudrost skrze mne promlouvá a koná
  • Mám Tě rád a učím se být k Tobě laskavý (k sobě)

Co si na váš lísteček napíšeš TY?

PLÁN

Ne na rok. Když je mi nejhůř, jsem kolikrát rád, když si napíšu jednu jedinou věc za dopoledne, kterou udělám. Když se cítím Vyhořelý, vše odkládám, nic nemá smysl, nic se mi nechce. Vzpomínáte na začátek článku?

Někdy je výkon, že si vyčistím zuby a nebo napíšu mail, do kterého se mi vůbec nechce. Buďte na sebe laskaví. Pokud se ale cítíte na jednu věc, dbejte na to, ať je to ta nejdůležitější věc v daném dni. A pokud je nezvládnutelná najednou, rozdělte ji na víc dní.

Nejsem milovník hromady TO DO listů (čti úkolníčků). Pokud se na to ale v daný moment cítím, sednu si (ideálně hned ráno) a napíšu si:

JEDNU JEDINOU NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VĚC, kterou udělám (třeba za den, dopoledne, jak chcete):

  • V práci
  • Pro sebe
  • Pro rodinu nebo přátele nebo pro kohokoliv, kdo to uvítá či potřebuje

A co když se mi to nepovede? Vezmu si svůj LÍSTEČEK a znovu si ho procítěně a pomalu přečtu. Je-li potřeba, klidně i několikrát za sebou. A znova. Jedna nejdůležitější věc. Energeticky je vyčerpávající dělat 5 rychlých, nedůležitých činností oproti jedné, té nejdůležitější.

Energetické, pocitové, vibrační pole (nazvěme to, jak chceme) nám dá vždycky vědět, jestli jsme správně a nebo se zase flákáme, odkládáme…

Pokud u toho budete pozorovat své tělo, tak hřejivé a příjemné a nebo divné a nepříjemné pocity můžete vnímat často v oblasti solaru, podbřišku, někdy v oblasti hrudi (srdce). Při silných projevech se může dostavit i chvění celého těla a to v obou emočních polaritách. Buď vás zaplaví pocit – je mi hezky anebo je mi hnusně.

Zkuste si, pokud se cítíte Vyhoření, si ze všech tří bodů výše udělat vědomou hru života. Třeba jen na jedno dopoledne. Později na den. Pak třeba na celý týden. Ja vám to půjde.

Buďte k sobě laskaví, nespěchejte na sebe, netlačte na pilu. Vše má svůj čas. To, co spěchá, je jen naše hlava. Strom také potřebuje mnoho a mnoho let k tomu, aby „dorostl“.

Z mé zkušenosti vím, že je fajn, když se člověk může chytit záchraného lana, když mu není zrovna do zpěvu. Zkrátka vyvinout aktivitu a je jedno, jaký bude mít výsledek. Jedna moudrá dáma řekla, „že nedokonalé něco je lepší, než dokonalé nic“.

I kdyby jste v ouvej dobách udělali jen jednu věc, je to pořád o jednu víc, než kdyby jste neudělali žádnou. A vždy je možné kouknout na svůj Lísteček, projevit si úctu a nechat věci projít. Ono ne nadarmo se říká, za vším hledej strach. Každá vteřina v našem životě má hluboký smysl – a to i v těch případech, kdy nerozumíme tomu, proč nám všechny ty leckdy „výživné“ situace do života přicházejí.

Život neplýtvá časem – vše má své místo a smysl.

Vyhořet a znovu vzplanout …

Jirka

Věnuji se vědomé práci se strachem pomocí meditace. Pomáhám lidem najít vnitřní klid a radost ze života. Můj příběh si přečtete zde Po 15 letech jsem o svých zkušenostech začal psát. V mých elektronických publikacích Jak ihned začít dělat věci, kterých se bojím aneb krok za krokem k většímu sebevědomí a 9 kroků k návratu k vlastní sebehodnotě aneb když o sobě (stále) pochybujete a srovnáváte se s ostatními čtenář nalezne nespočet osobně odzkoušených technik, doporučení a konkrétních návodů, které mě osobně doslova změnily život.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak vlastně VĚDOMÁ PRÁCE SE STRACHEM vypadá a čím Vám může být přínosná? Dozvíte se v eBooku ZDARMA :-)
  • Nejnovější články
  • Potkáme se na Facebooku :-)